Napište námczenhome

vloženo: 09.03.2006


Více...

Pokus snovym datem

vloženo: 07.13.2008
datum konání: 07.14.2008

asd Více...

Pokus

vloženo: 07.10.2008
datum konání: 07.10.2008

asd Více...

Sokolská encyklopedie


Sokolská encyklopedie
Na této stránce jsou jednotlivá hesla Sokolské encyklopedie doplňována tak, jak vycházejí v Junior Sokolu, tištěné příloze časopisu SOKOL



B
Badminton
Závodní varianta této hry se vyvinula ze staroindické hry poona. Nejstarší evropská verze a první pravidla byly stanoveny v roce 1872 Britem jménem Duke of Beaufort na jeho venkovském sídle Badminston (odtud název). Je to míčová hra, která se hraje s malým péřovým míčkem a badmintonovými pálkami, které jsou menší a lehčí než tenisové rakety. Pro hru je třeba alespoň dvou osob. Stejně jako u tenisu mohou hrát až čtyři osobysoučasně ve dvojici nebo smíšené dvojici. Cílem hry je dostat míč úderem pálky přes síť do soupeřovy poloviny hřiště tak, aby se soupeři nepodařilo odrazit míč zpátky, než se dotkne země. To poskytuje útočníkovi právo na podání, cožznamená, že hráč může zahájit výměnu míče. Pokud hráč podával už před touto výměnou míče, dostává bod. Bod může dostat vždy pouze ten hráč, který podával. V badmintonu se stejně jako v tenise nebo při volejbalu hraje na sety. Set je považován za vyhraný, pokud hráč dosáhl 15 bodů. Musí mít ale náskok alespoň dvou bodů. Kromě toho existují ještě zvláštní pravidla, jako například prodloužení.
V Sokole je badminton poměrně rozšířený – podle statistiky ke konci roku 2007 registroval odbor sportu ČOS 34 oddílů badmintonu s celkem 1055 hráči, další hráči se badmintonu věnují v oddílech všestrannosti.



D

Divadlo

Divadlo je druh umění, které je snad stejně staré jako lidstvo – jeho prvky se objevují už v pravěkých kulturách (masky, tanec). Pro evropské divadlo má význam vývoj divadla v antickém Řecku, kde vznikla tragédie a komedie. Divadlo zde bylo součástí státních svátků a mělo významné postavení. V antickém Římě kleslo na funkci zábavy. V každé době měla divadelní tvorba své zvláštnosti. Ve středověku se rozvíjel proud církevního a světského divadla, v renesanci a klasicismu vznikly významné národní divadelní kultury – v Anglii to bylo alžbětinské divadlo, v Itálii renesanční, ve Francii dvorské, ve Španělsku „divadlo zlatého věku“ – s klasiky světového dramatu (W. Shakespeare, Lope de Vega, Molière a další). A co o divadlu říkají definice? „Cílem divadla je tvorba uměleckého obrazu, odrážejícího skutečnost prostřednictvím jednání postav formou hry herců. Výsledkem činnosti kolektivu divadelních umělců je inscenace, která začíná výběrem nebo tvorbou dramatického textu a pokračuje řadou zkoušek, kdy je text převáděn do jevištní podoby.“ Divadlo plní vedle estetické funkce i řadu dalších – výchovnou, etickou, politickou, zábavnou. Divadlo má své druhy a žánry – činoherní, hudební, pohybové, loutkové, časté je členění podle vážného a veselého momentu (tragédie, komedie).

K Sokolu divadlo nesporně patří, když sokolská divadelní činnost je v souladu s požadavkem na harmonický rozvoj těla i ducha. Koncem roku 2007 působilo v České obci sokolské na 70 amatérských divadelních souborů.

F

FÜGNER Jindřich (*1822 Praha / + 1865 Praha)

Spolu s Miroslavem Tyršem stál u zrodu Sokola. Pocházel z pražské měšťanské rodiny, studoval gymnázium, z něhož musel pro svobodomyslné smýšlení v páté třídě odejít. Díky rodinnému prostředí se mu však dostalo dobrého vzdělání včetně hudebního. Hrál na varhany a zajímal se o kulturu, umění i filozofii. Nezapomínal ani na kulturu těla – pěstoval bruslení, jachtink, jízdu na koni ad. Oženil se a v roce 1853 se narodila jeho dcera Renáta (později manželka M. Tyrše).

Jeho rodina byla prodchnuta českým vlastenectvím, které se upevnilo událostmi kolem roku 1848 a přispělo ke sblížení s Tyršem. Ve funkci prvního starosty Sokola Pražského se zapsal jako výborný organizátor a nezištný anonymní pozorovatel hospodářských potřeb Sokola. S jeho podporou vznikla v roce 1863 první sokolovna v Žitné ulici v Praze. Plného rozvoje Sokola se nedočkal – předčasně zemřel v listopadu 1865 na otravu krve.

Folklór

Folklór (z anglického folk lore - lidové znalosti) je označení pro projevy lidové kultury , které se zachovávají na určitém území po předcích. Jsou to především přísloví , hádanky, vyprávění, pohádky, legendy , říkanky ( pořekadla), lidové písničky, balady, zvyky, tance , lidová řemesla aj. Folklórní obřady nebo zvyky se často týkají buď sociálních obřadů v průběhu roku (dožínky, posvícení, Vánoce, Velikonoce ) nebo sociálních obřadů v průběhu lidského života ( narození, svatba, pohřeb ). Folklór se projevuje i v hmotném vyjádření – jako malířství , architektura, rukodělné výrobky, textil , šperky, oblékání nebo i gastronomie .

Pokud mluvíme o českém či moravském folklóru, máme na mysli lidovou slovesnost, obřadnost, divadlo, písně, hudbu, tanec, hry a v neposlední řadě také dětský folklór. Všechny tyto zvyky se předávají z pokolení na pokolení a dodnes se s nimi můžete seznámit na folklórních festivalech, které se konají po celý rok. Nezapomenutelným zážitkem a asi nejznámější foklorní akcí roku je Jízda králů ve Vlčnově.

Folklór má své nezastupitelné místo i v sokolské činnosti. V České obci sokolské bylo koncem roku 2007 registrováno zhruba dvě desítky folklorních souborů. K nejznámějším z nich patří Soubor písní a tanců Josefa Vycpálka či ostravský foklorní soubor Odra.

Fotbal

Fotbal je dnes snad nejrozšířenější hrou na světě. Víte ale, že soutěž na způsob této dnes velice populární hry se konala již ve 12. století. A to při rytířských turnajích. Prvními fotbalovými míči byly kožené koule plněné senem. Úkolem tehdejšího družstva bylo prohnat „míč“ městskou branou. Hra se však stávala napínavou až ve chvíli, kdy se druhé družstvo snažilo prvnímu v tomto úmyslu zabránit. Netrvalo dlouho a začaly spolu soupeřit celé vesnice – jedna vesnice se pokoušela vstřelit míč do brány té sousední. Hřiště tedy bylo tak dlouhé, jaká byla vzdálenost mezi dvěma obcemi. A co víc – vše bylo povoleno. Pravidla prakticky neexistovala. Často proto docházelo k rvačkám a zraněním. Také se neví, jakým způsobem hráči uváděli míč do pohybu. Víme však, že bylo povoleno přenášení míče rukama, což se v dnešním fotbalu nesmí. Díky tomu se z této hry vyvinuly dva druhy sportu: rugby a fotbal. Důležitou roli ve vývoji pravidel fotbalu sehrála Fotbalová asociace – anglické fotbalové sdružení, které bylo založeno roku 1863 v Londýně. Stanovilo počet hráčů každého týmu na 11 a zakázalo použití rukou při hře.

V tělocvičných jednotách sdružených v České obci sokolské bylo ke konci roku 2006 celkem 138 fotbalových oddílů.

H

Házená
Již z řeckého a egyptského starověku jsou známé míčové hry velice podobné dnešní házené. Tehdejší představu o hře i pravidlech však nelze s dnešním sportem srovnávat. Vznik házené jako takové je spíš reakcí na fotbal, který se dostal do mnoha evropských zemí v 19. století z Anglie. Základní formu moderní sportovní hry házená vyvinul německý tělovýchovný instruktor Maz Heiser (1879–1921). Původně ji nazval „Torball“ a byla určena pro ženy a dívky. Roku 1917 byl torball definitivně přejmenován na házenou. První mezinárodní zápas se odehrál roku 1925, a to mezi Německem a Rakouskem. V roce 1928 byl založen i Mezinárodní svaz házené (IHV). Olympijskou disciplínou byla házená na hrách v Berlíně roku 1936. Tehdy se hrálo ještě na venkovním hřišti. Znovu se objevila až na olympijských hrách v Mnichově v roce 1972. Tentokrát se hrálo již v hale. Roku 1976 byla do programu zařazena i házená žen.
V České obci sokolské bylo v polovině roku 2007 registrováno celkem 34 oddílů házené, v nichž bylo registrováno téměř 3000 hráčů a hráček.

L

Loutkové divadlo
Loutkové divadlo je divadelní druh, jehož specifickým vyjadřovacím prostředkem je loutka. Podle druhu užitých loutek, charakteru scénického prostoru, druhu obecenstva apod. se rozeznávají různé formy (marionetové, maňáskové, stínové, černé divadlo). Loutkovým divadlem je jak improvizovaný výstup loutkoherce s loutkou bez jevištních dekorací, tak inscenace vytvořená na základě fixovaného dramatického textu na divadelní scéně. V některých formách jsou loutkoherci skryti, v jiných jsou viditelní, někdy je hra loutek kombinovaná s hrou živých herců.
Ve svých počátcích sloužily loutky pravděpodobně ke kultovním a náboženským účelům (Egypt, 1600 př. n. l.). Loutková divadelní představení vznikla v Řecku asi v 5.—4. st. př.n.l. a měla komický parodický charakter. Ve středověku hráli potulní komedianti prstovými loutkami na trzích a jarmarcích. V jednotlivých zemích se postupně vyvinuly populární loutkové komické typy (Polichinelle, Punch, Guignol, Kašpárek, Petruška).
Nové impulsy pro rozvoj loutkového divadla přinesl romantismus a na začátku 20. st. symbolismus.
Loutkové divadlo nedílně patří i k Sokolu – v mnoha jednotách působily již poměrně krátce po jejich založení amatérské loutkářské soubory. Na tuto tradici navazuje Sokol i v současnosti, kdy (podle údajů z konce r. 2007) v rámci České obce sokolské působí 32 loutkářských souborů, konají se i pravidelné loutkářské přehlídky (například Pražský Tajtrlík či Přerovský Kašpárek).

Lyže
Lyže v nejstarších dobách usnadňovaly pohyb lovců v zasněženém terénu. První lyže se do Čech dostaly v zimě 1887 zásluhou měsťana, bruslaře a sportovce Josefa Rösslera-Ořovského. Původně přes 3 metry dlouhé dřevěné lyže se za 100 let změnily na jedno z nejoblíbenějších a nejrozmanitějších sportovních náčiní – podle toho, čemu se chce lyžař věnovat.
Běžky jsou nejlehčí a nejužší, ale i ty rozlišujeme na běžky pro klasický způsob běhu a kratší běžky na bruslení – skating (čti skejting). Běžky používají i lyžaři-turisté. Sjezdové lyže uvidíme nejčastěji na sjezdových tratích. Kratší jsou pro slalom a na rekreační lyžování, delší mají závodníci na obří slalom a nejdelší na sjezd. Carvingové lyže jsou kratší než je výška postavy lyžaře. Lyže jsou kratší, širší ve špičkách a patkách, špičky se zakulatily. Telemarské lyže jsou užší než sjezdové a jejich vázání umožňuje i při sjezdu zvedání paty boty. Nejdelší a nejširší lyže se používají při skocích na lyžích. Speciální lyže jsou také pro skialpinisty či pro lyžařskou akrobacii.
Každé lyže také vyžadují speciální boty a speciální vázání. O volbě lyží, jejich délce i kvalitě, rozhoduje lyžařská vyspělost, tělesná zdatnost, kondice, obratnost i záliby lyžaře.

Lyžování
Lyžování, jeden z nejoblíbenějších zimních sportů, má svůj počátek už v době kamenné – lovce s prkny na nohou znázorňovaly i nástěnné malby nalezené v jeskyních na severu Evropy. První lyže pocházejí z roku 2500 př.n.l. Za otce moderního lyžování je považován Nor Sondre Norheim, který v roce 1868 radikálně změnil vzhled tehdejších lyží, zúžil je a vyrobil držák paty boty. Nový tvar a pevnější vázání umožňovalo lepší kontrolu a více možností manévrování. První lyžařskou disciplínou bylo severské lyžování, ke kterému patří dnešní běh na lyžích. Vedle severského lyžování rozlišujeme i alpské lyžování, mezi jehož disciplíny patří sjezd, slalom, obří slalom, super-G, paralelní slalom. Za jeho zakladatele je považován Rakušan Mathias Zdarsky (1856–1950), který vytvořil tzv. lilienfeldské lyžařské vázání – bylo pevné a poprvé umožnilo sjezd svahu s oblouky a průjezd brankami.

V roce 2007 bylo v ČOS registrováno 31 sokolských oddílů lyžování, které měly celkem téměř 1400 členů.

M

Moderní gymnastika

Vyvinula se ze závodní gymnastiky s ručním náčiním i bez něj. Cvičení je za doprovodu hudby. Vyznačuje se především tanečními a akrobatickými prvky. Cvičenky musí své tělo opravdu velice dobře ovládat. První závody se konaly roku 1948 v tehdejším Sovětském svazu. Od roku 1963 se každé dva roky koná mistrovství světa. Olympijskou disciplínou se moderní gymnastika stala roku 1984 v Los Angeles, a to čtyřbojem jednotlivkyň. Tehdy se cvičilo s obručí, kužely, stuhami a míčem. Na olympijských hrách v Atlantě v roce 1996 se navíc připojila i soutěž družstev.
Až donedávna byla moderní gymnastika pouze doménou žen. V posledních letech se však konají – zejména v Japonsku – první soutěže v gymnastice mužů.
V roce 2007 bylo v České obci sokolské registrováno 15 sportovních oddílů moderní gymnastiky, moderní gymnastice se věnuje i řada oddílů všestrannosti.

O

Ochotnické divadlo

Ochotnické divadlo je divadlo provozované amatéry, zpravidla ze záliby, bez nároku na odměnu. České divadlo bylo ve starších dobách téměr jen ochotnického charakteru. První český poloprofesionální soubor vznikl v Praze za národního obrození. Měšťanské ochotnické soubory sehrály za národního obrození a v 2. polovině 19. sto. důležitou uvědomovací roli. Od konce 70. let se začala objevovat ochotnická představení při podpůrných spolcích, odborových a politických organizacích. Ve 30. letech 20. st. sehrály ochotnické soubory významnou roli ve vzdělání a kulturní osvětě společnosti. Po roce 1945 se ochotnické divadlo rozvíjelo při závodech, zemědělských družstvech, kulturních domech. v armádě apod. V roce 1931 vznikla tradice každoročních přehlídek a soutěží českých a slovenských divadelních souborů v Hronově (Jiráskův Hronov), v níž se pokračuje i v současnosti.

Ochotnické divadlo má tradici i v Sokole – němými svědky jsou dodnes zachovaná pódia a jeviště v mnoha sokolovnách. Na tuto tradici navazují i současné ochotnické soubory, jichž bylo koncem roku 2007 v České obci sokolské 70. Každoročně se také konají přehlídky nejlepších sokolských ochotnických souborů – v posledních letech to jsou v Boskovicích a v Lázních Toušeň.


P

Plavání
Je paradoxem, že nejstarší známé jeskynní malby zachycující plavání se našly právě na Sahaře, kde bychom v současné době vodu jen těžko hledali. V jeskyních v Libyi se našly kresby z doby kamenné, které představují plavání ve stylu prsa. Také egy ptská hliněná nádoba z doby 9000–4000 př. n. l. zachycuje čtyři plavce s postavením rukou a nohou ve stylu dnešního kraula. Již staří Řekové a Římané si plavání a koupání velice cenili a o plavání se také často hovoří ve starogermánských ságách. Naši germánští sousedé pořádali dokonce i plavecké soutěže. Následovalo dlouhé období, kdy bylo plavání považováno za nemravné. I přesto se i nadále prosazovalo a roku 1538 napsal Nicolas Wynman z Ingolstadtu první učebnici plavání. Roku 1774 byla ve Frankfurtu nad Mohanem zřízena první plovárna. Plavání se začalo více vyvíjet až roku 1843, kdy se v Londýně konaly první studentské závody. První mistrovství na sebe nenechalo čekat, konalo se v Anglii roku 1855. Zpočátku byl známý jen styl prsa, až v roce 1870 anglický trenér Arthur Trudgeon viděl na cestě do Jižní Ameriky styl podobný dnešnímu kraulu, který později začal v Anglii rozvíjet.

Plavání patří k nejzdravějším druhům sportu. Díky pohybu ve vodě je totiž zátěž kloubů velice nízká. Kromě toho působí teplota vody a její tlak blahodárně na krevní oběh. Ve vodě se navíc ulehčuje i srdci, protože tlak vody usnadňuje tok krve.
Plavání nedílně patří i k Sokolu – koncem roku 2007 bylo v ČOS registrováno 5 oddílů plavání, další plavecké oddíly působí v rámci všestrannosti.

Pozemní hokej
Ač se to zdá dnes zcela neuvěřitelné, první hry s hokejkami a míči se hrály v Číně, Persii a Indii před 3000 lety. Přímo předchůdce nám známého ledního hokeje pochází z Perské říše. První zmínka o něm je z doby kolem roku 500 př. n. l. V Irsku se hrál ve středověku „hurling“, ve Walesu „bandy“ a ve Skotsku „schinty“. Ve 12. století se ve Francii hrál „cross“ nebo „hoquet“, což v překladu znamená pastýřská hůl. Odborníci se domnívají, že právě z této hry bylo odvozeno současné označení – hokej. V roce 1861 byl v anglickém Blackheathu založen první hokejový klub. Tehdy se ještě hrálo s hrubě vyřezávanými hokejkami a míčem, který byl vlastně kostkou z tvrdé gumy. Od roku 1875 se nesměly ke hře používat ruce a hokejku bylo zakázáno zvedat nad výši ramen. O osm let později byl stanoven počet hráčů v týmu na jedenáct. Mezi olympijské disciplíny byl pozemní hokej zahrnut teprve v Londýně v roce 1908. Ženský hokej se konal jako olympijská disciplína poprvé v Moskvě roku 1980.
V České obci sokolské je v současnosti zastoupen i tento sport, i když nepatří k příliš rozšířeným – v roce 2007 byly registrovány dva sokolské oddíly pozemního hokeje s téměř stovkou členů. Jeho „příbuzný“ – lední hokej, je v ČOS rozšířen více (v roce 2007 zde bylo 31 oddílů).

Provazníková Marie
(* 24. 10. 1890 Praha /+ 11. 1. 1991 Schenectady, USA)

Marie Provazníková je významnou sokolskou osobností 20. století. Jako absolventka dívčího gymnázia složila Marie Provazníková roku 1915 na Univerzitě Karlově státní zkoušku z tělocviku (své odborné tělovýchovné vzdělání získala a prohlubovala na UK v letech 1913–1918) a působila pak jako profesorka na Drtinově dívčím gymnáziu v Praze. Od dětských let byla postupně cvičenkou a cvičitelkou Sokola. V roce 1918 se stala členkou náčelnictva Československé obce sokolské, v roce 1932 byla zvolena náčelnicí ČOS. Tuto funkci vykonávala – s přestávkou období německé okupace Československa – až do roku 1948. I když byla v březnu 1948 znovu zvolena náčelnicí Sokola, nepřijala nový komunistický režim a jako vedoucí družstva československých gymnastek na Olympijských hrách v Londýně odjela do exilu v USA. Ve Spojených státech pracovala jako učitelka tělesné výchovy a působila v zahraničních sokolských organizací. Když v roce 1950 vzniklo Ústředí čs. sokolstva v exilu (v roce 1951 přejmenované na Ústředí čs. sokolstva v zahraničí), stala se Marie Provazníková jeho náčelnicí.
Marie Provazníková napsala několik tělocvičných příruček pro ženy (Dvanáct cvičebních hodin v tělocvičně – 1931, Prostná v příkladech – 1933 ad.), autobiografickou knihu To byl sokol, publikovala řadu statí v odborném sokolském tisku u v dalších periodikách. K publikační činnosti je třeba připočíst i řadu přednášek. Mnohé z nich jsou stále aktuální a hovoří k současnosti, k současnému vývoji sokolského hnutí.

S

Sokol

Sokol je nejstarší český tělocvičný spolek a jeden z nejstarších v Evropě. Vznikl v době, kdy byly české země součástí Rakousko-Uherska. Čeští vlastenci založili v roce 1862 Tělocvičnou jednotu Pražskou a svému spolku dali jméno podle jihoslovanských bojovníků za svobodu, kterým se tehdy říkalo „sokoli“. Za svého starostu si zvolili Jindřicha Fügnera a za prvního náčelníka Miroslava Tyrše. Programem Sokola bylo pěstování tělocviku, ale jeho cílem nebylo jen zvyšování síly svalů, obratnosti, rychlosti a vytrvalosti, posilování zdraví, ale také výchova k lásce k českému národu, k demokracii i k slušnosti a mravnosti. Hned v prvním roce činnosti vzniklo v Čechách dalších 8 sokolských jednot a také první na Moravě – v Brně.

Pro svou činnost postavili členové jednot mnoho sokoloven, které byly nejen tělocvičnami, ale v nichž se hrála divadla, pořádaly přednášky, taneční zábavy a plesy. Tělocvičné jednoty vytvořil jako vyšší organizační jednotky župy, které působily v regionech, zastřešující organizací se stala Česká, později Československá a dnes opět Česká obec sokolská (ČOS). V době druhé světové války byl Sokol zakázán, ale ihned po osvobození v roce 1945 obnovil svoji činnost. Po převzetí moci komunisty v roce 1948 byla ČOS opět zakázána, obnovila se záhy po sametové revoluci, v roce 1990. Dnes ČOS sdružuje zhruba 1200 tělocvičných jednot s téměř 180 000 členy.


Stolní tenis neboli ping-pong

V Sokole, jak víte, se hraje mnoho nejrůznějších sportů. Jedním opravdu populárním je stolní tenis neboli ping-pong. Je označován za nejrychlejší míčovou hru na světě a zdálo by se, že jde o poměrně moderní hru. Jak se to však vezme. První zmínky o tenisu jako takovém pocházejí z roku 1874 z Anglie. Jelikož však jde o velice deštivou zemi, přenesla se hra záhy pod střechu a začaly se používat docela obyčejné jídelní stoly. Stůl nahrazoval klasické tenisové hřiště, šňůra síť a jako pálky se použily badmintonové rakety, knihy nebo dokonce pánvičky. Tehdy se této hře lidově říkalo domácí tenis. První pravidla hry zveřejnil již o rok později – tedy roku 1875 – inženýr James Gibb a v roce 1890 přivezl z obchodní cesty do USA barevné celuloidové míčky, které začal používat pro hru. Od té doby se začal prosazovat dnes známý název ping-pong, podle charakteristických zvuků, které míček při hře vydává. První spolek byl založen roku 1900 v Anglii a již o dva roky později byl vynalezen gumový potah pálky s nopy. Stolní tenis byl přijat do olympijského programu až roku 1988, a to na olympijských hrách v Soulu.
Ke konci roku 2006 bylo v Sokole 271 oddílů stolního tenisu.

Světový svaz sokolstva
Světový svaz sokolstva je mezinárodní nevládní organizace zřízená podle českého právního řádu rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR ze dne 31. ledna 1994. Svaz vznikl z popudu zakládajících sokolských organizací existujících ve světě i v tehdejším Československu.
Světový svaz sokolstva byl založen za účelem spolupráce a podpory všech sdružených sokolských organizací, šíření sokolských myšlenek a obnovování či zakládání sokolských organizací všude, kde o to bude zájem. V praxi pak je úkolem koordinovat činnost jednotlivých členských organizací a vzájemně si v ní pomáhat.
V roce 2007 sdružoval Světový svaz sokolstva 12 sokolských organizací působících v 15 zemích světa.

Š


Šerm

Šerm je bojový sport, při němž se zápasí na dlouhém úzkém prostoru, který připomíná můstek, na tzv. šermířské dráze, neboli planši (planche). Dva soupeři se snaží zasáhnout toho druhého bodnou nebo sečnou zbraní. Šermuje se s následujícímí druhy zbraní: šavle, kord a fleret. K bodným zbraním patří fleret a kor, šavle je zbraň bodná i sečná. Každý kontakt s určitými stanovenými oblastmi těla se počítá jako zásah. Vyhrává ten, kdo jako první trefí soupeře stanoveným počtem zásahů.

Podíváme-li se do historie, vzešel šerm z tréninku n a souboje s mečem ve válkách. Forma sportovního šermu se zbraní existovala už velmi dávno ve východní Asii. Již v dobách antiky existovaly šermířské školy a v Římské říši za Augusta organizovala mládež šermířské souboje jako podívanou. Šerm se postupně stal módou, nejdříve v Itálii, poté ve Francii. Roku 1570 ustanovil Francouz Henri Saint Didier většinu šermířských odborných výrazů, které se používají dodnes. Šerm patří k prvním olympijským disciplínám už od olympiády v Athénách v roce 1896.

Šerm nesmí chybět ani v České obci sokolské – podle evidence ke konci roku 2007 zde bylo registrováno 15 oddílů tohoto sportu, v nichž bylo 393 členů.

T

TYRŠ Miroslav (* 1832 v Děčíně – 1884 Oetz), zakladatel Sokola, svojí činností výrazně přispěl k rozvoji moderní tělovýchovy a sportu u nás.

Vystudoval akademické gymnázium v Praze, poté krátce studoval práva, ale brzy přešel na filozofickou fakultu, kde ho nejvíce zaujala filozofie, estetika, historie, zejména antika, přírodní vědy a na lékařské fakultě absolvoval i přednášky z anatomie. To vše souviselo s jeho představou, že každý člověk by měl být co nejdokonalejší po stránce tělesné i duševní - po vzoru antické kalokagathie. Tyto principy pak uplatňoval v Sokole.

Významné bylo Tyršovo seznámení s Jindřichem Fügnerem. Rozhovory těchto dvou osobností se zabývaly uměním, filozofií a historií, ale i situací v tělovýchově, která mohla přispět k zvýšení sebevědomí národa. Oba uvítali události na začátku 60. let 19. století, kdy dozrála doba k založení českého tělovýchovného spolku. Tyrš se začal také zabývat vyhledáváním českých výrazů pro různé cviky a povely pomocí Jungmannova slovníku.

Od roku 1871 řídil časopis Sokol, jehož prvním úvodníkem se stala stať Náš úkol, směr a cíl. Významným spisem jsou Základové tělocviku, obsahující Tyršovu tělocvičnou soustavu s prvním českým názvoslovím. Tyrš se staral také o výchovu cvičitelů. Mimo to psal různé teoretické statě z oblasti filozofie a estetiky.


Tyršův dům

Sídlem ústředí České obce sokolské je Tyršův dům na Malé Straně v Praze. Jeho základ tvoří Michnův palác, vybudovaný v 1. pol. 17. století. ČOS objekt paláce s přilehlými pozemky koupila začátkem 20. let 20. století, a to ve velice zdevastovaném stavu – od roku 1767 do roku 1913 objekt používala armáda a poté byl řadu let opuštěn. Základní kameny Tyršova domu byly položeny 28. října 1923, slavnostně otevřen byl v roce 1925. Ke zrekonstruovanému Michnovu paláci byly postaveny další budovy (s tělocvičnami, bazénem, posluchárnami, ubytovací zázemí ad.), architektem rekonstrukce i dostavby byl František Krásný. Celková plocha reality Tyršova domu byla v té době 14 678 m 2. Z toho zastavěno starými budovami asi 2500 m2 . Předpokládaná zastavěná plocha novými budovami také 2500 m2 .

Česká obec sokolská zde vybudovala nejen své důstojné sídlo, ale také moderní sportovní areál s potřebným zázemím, přitom při rekonstrukci a dostavbě citlivě přistupovala k historickým památkám (např. historické štuky a nástěnné malby). Za 2. světové války zabrala objekt německá armáda, která zde zřídila polní lazaret. Po skončení 2. světové války využívala ČOS objekt relativně krátkou dobu. Po zrušení Sokola s jednocení tělovýchovy v 1. pol. 50. let 20. století sídlila v areálu Tyršova domu Fakulta tělesné výchovy a sportu UK, která zachovala využití i ráz celého areálu pro sportovní účely. Po pádu komunistického režimu v listopadu 1989 byl areál Tyršova domu navrácen obnovené České obci sokolské a slouží ta k poslání, které mu bylo dáno do vínku v roce 1923 se základními kameny.

V

Volejbal

Jedním z nejrozšířenějších sportů v Sokole je volejbal. Málokdo však ví, že zakladatelem této hry je William Morgan (1870–1942). Byl trenérem a poté, co se setkal s tvůrcem basketbalu Jamesem Naismithem, rozhodl se vyvinout hru, kterou by mohly hrát i starší osoby. Na základě několika dalších her – jako je německá hra Faustball, tenis, basketbal, baseball a házená – vznikla nová hra, kterou nejprve nazval minotnette. V roce 1895 se hrálo s basketbalovým míčem přes síť vysokou 1,83 metru. Název volleyball vznikl během jednoho předvádění hry, kdy se jeden z diváků domníval, že se při tom mnoho míčů odráží od vzduchu, což se anglicky řekne volleying. Olympijskou disciplínou se volejbal stal v Tokiu roku 1964, a to jak pro ženy, tak pro muže.

Ke konci roku 2006 bylo v Sokole 266 volejbalových oddílů.

Všesokolský slet
Všesokolské slety byly vždy vyvrcholením sokolské činnosti v celé její šíři. Nikdy to nebyla jen tělocvičná vystoupení, protože nedílnou součástí sletů jsou doprovodné kulturní, sportovní a společenské akce. Všesokolské slety vznikly již na sklonku 19. století. Měly ukázat národu výsledky výchovy v Sokole a vnitřně upevnit sounáležitost v organizaci. Staly se jedinečnými slavnostmi pro celý národ, často se konaly v dobách politicky napjatých. Společné skladby velkých celků se staly světově jedinečným fenoménem. První slet se konal v roce 1882 na Střeleckém ostrově v Praze a byl vlastně 1. sjezdem sokolských jednot. Další všesokolské slety (VS) se konaly: II. VS – 1891, III. VS – 1895, IV. VS – 1901, V. VS – 1907, VI. VS – 1912, VII. VS – 1920, VIII. VS – 1926, IX. VS – 1938, XI. VS – 1948, XII. VS – 1994. XIII. VS – 2000, XIV. VS – 2006. Další, v pořadí patnáctý všesokolský slet je plánován na rok 2012.
V době komunistické totality, kdy se všesokolské slety nemohly konat, udržovaly tradici sletů zahraniční sokolské jednoty, které zorganizovaly řadu sletů (např. v Paříži, v Montrealu, ve Vídni, Curychu). Pravidelně pořádá slety rovněž Americký Sokol.


(c) 2007 Česká Obec Sokolská.Created by ActisDesign Neofema. Česká Obec Sokolská, Tyršův dům - Újezd 450, 118 01 Praha 1, tel: 257 007 111 fax: 257 320 580