Aktuální vydání

Únor 2009



.........................
Celé únorové vydání je ke stažení zde:






Příliš mnoho sněhuláků...
„A chovej se tam důstojně,“ nabádal mě otec když jsem odcházel do školy. Možná slýcháte něco podobného – nezlob, poslouchej učitele, dávej pozor. Škola je holt vážná věc. Ale v životě jsou i věci, které pobaví a člověk je dělá pro zábavu, uvolnění, pro radost... A někdy to jsou věci přímo kuriózní, jak dosvědčují záznamy pelhřimovské Agentury Dobrý den do její databáze českých rekordů. Některé z posledních záznamů jsme pro vás vybrali:

Nejvíc sněhuláků na jednom místě

ZŠ Úpice-Lány uspořádala akci nazvanou Zimní radovánky, v jejímž průběhu bylo na jednom místě shromážděno 3009 sněhuláků vyrobených různými výtvarnými technikami z různých materiálů. Kresleného i prostorového ztvárnění sněhuláků se na základě výzvy podané 5. ledna 2009 zhostili žáci školy, jejich rodiče, prarodiče, přátelé a široká veřejnost. Rekordu bylo dosaženo 30. ledna 2009 v prostorách tělocvičny, hřiště a hlavní budovy ZŠ Úpice-Lány.

Perníkový betlém s největším počtem figurek

Římskokatolická farnost při kostele Sv. Cyrila a Metoděje v Brně-Židenicích iniciovala výrobu perníkového betlému, které se zúčastnilo 41 žen. Průměrná velikost jednotlivých postav – svaté rodiny, pastýřů, tří králů a dalších – byla 15 cm, chalupy, stromy a jeskyně pro svatou rodinu měřily cca 20 cm. Celkem ve farním betlému stálo, leželo, či klečelo 1215 perníkových figurek. Jako pozadí byly vytvořeny perníkové skály a kopce vysoké cca 25 cm.n Dílo, rozkládající se na ploše 5 x 3 m, bylo vystaveno v kostele Sv. Cyrila a Metoděje v Brně – Ži denicích od 23. prosince 2008 do 11. ledna 2009, a do České databanky rekordů Agentury Dobrý den Pelhřimov bylo zaevidováno dne 11. února 2009.

Nejmenší tištěná kniha

Nakladatelství Šimon Ryšavý v Brně vydalo v miniaturním brožovaném provedení knihu Vítězslava Hálka Večerní písně, jejíž rozměry jsou 30 x 23 mm. Kniha o 84 stranách byla vydána v r. 1998 a je běžně k dostání v prodejní síti. Miniatura byla oficiálně zaevidována do České databanky rekordů Agentury Dobrý den Pelhřimov dne 11. února 2009.

Největší capuccino

Škola kávy s.r.o. zorganizovala v rámci soutěže Mistr kávy na veletrhu TOP GASTRO vytvoření největšího cappuccina připravovaného tradičním způsobem. Při rekordním pokusu, na němž se podílelo 80 baristů ze 6 zemí světa, bylo v průběhu 3:47:01 hod. zhotoveno z 10000 porcí espressa a 1709 litrů mléka za pomoci 20 kávovarů a 20 mlýnků 2009 litrů cappuccina. Po celou dobu pokusu byla v obřím šálku o objemu 2117 litrů udržována požadovaná teplota nad 60 stupňů Celsia. Rekordu bylo dosaženo dne 7. února 2009 na Výstavišti v Praze – Holešovicích.

Největší šálek

Škola kávy s.r.o. iniciovala za účelem překonání světového rekordu ve vytvoření největšího cappuccina výrobu obřího šálku klasického tvaru včetně ucha o objemu 2117 litrů. Jeho výška ode dna k hornímu okraji je 121 cm, uvnitř šálku 100 cm, průměr šálku činí 222 cm. Rekordní objekt je zhotoven z plastu a váží 238 kg. Premiérově byl na veřejnosti představen a do České databanky rekordů Agentury Dobrý den Pelhřimov zaregistrován dne 5. února 2009 v Praze v rámci veletrhu TOP GASTRO.

Lyže

Vyjeli jsme do hor,

čekal nás tam horor.

Raší kvítí, slunce svítí

nikde stopy po sněhu.

Z Míseček však lavina se řítí,

tož dejme se do běhu.

Padá, padá sníh,

jedem na lyžích,

než však lyžovat se naučím,

párkrát do závěje zahučím.

Jak rychle se zvednu,

tak rychle si sednu.

Padá hustě bílý sníh

a já padám na lyžích.

r

Studená tajemství přírody

Dnešní koutek pro milovníky zvířat není pro chovatele. Ostatně zvířátko, které chceme představit, v žádném zverimexu ani od nějakého chovatele neseženete. A i kdyby přeci jen, pak byste ho asi museli chovat v ledničce – jeho domovem jsou totiž ledové vody oceánu.

Naše dnešní zoonávštěva patří malému tvorečku, kterého vědci pojmenovali Platybrachium antarcticus a který je dokladem toho, že příroda před námi stále skrývá tajemství, která postupně odhalujeme.

Ačkoliv oblasti Arktidy a Antarktidy a moře, které je obklopuje, vypadají nehostinně, vědci v nich napočítali asi 13 000 druhů živočichů. Náš dnešní host patří k nim – je průsvitný a podobá se mořskému andělu. Živí se jiným typem mořských korýšů. Není to žádný obr – měří asi tři centimetry.

O tomto „chladomilném drobečku“, stejně jako o mnoha dalších živočiších žijících v chladných vodách Antarktidy a Arktidy, informovala organizace Výzkum mořského života, která začala fungovat v roce 20000. Pracuje v ní stovka vědců z celého světa, kteří nyní vydali zprávu o svých objevech.

„V oblasti Antakrtidy organizace napočítala asi 7500 tisíce druhů, což je až o dva tisíce více než bylo dosud známo,“ řekl Julian Gutt z institutu výzkumu polárního života v Německu. V oblasti Arktidy bylo nalezeno asi 5500 druhů včetně 235 těch, kteří byli současně nalezeni na opačném konci planety. „To je mnohem více, než jsme očekávali," řekl Russ Hopcroft z aljašské univerzity. Jsou mezi nimi velryby, ptáci ale i červi. Vědci nyní udělají analýzy DNA, aby zjistili, zda jsou tvorové opravdu identičtí.

r

Sokolská encyklopedie

V
Vaníček, Jindřich

(* 1. 1.1862 Praha-Hradčany – † 2. 6. 1934 Praha)

Právník Jindřich Vaníček byl významným sokolským činitelem i významnou osobností novodobých českých dějin. Vystudoval malostranské gymnázium v Praze a následně absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Studoval rovněž tělesnou výchovu na vojenské škole v Joinvillu ve Francii. Jindřich Vaníček je legendárním náčelníkem ČOS, pokračovatelem díla Tyršova. Zmodernizoval sokolský tělocvik, zaváděl zejména sportovní disciplíny. V letech 1888–1891 byl náčelníkem Sokola smíchovského,v letech 1891–1921 náčelníkem Sokola pražského, v letech 1892–1931 náčelníkem České a následně Československé obce sokolské. Účastnil se 9 sokolských sletů (od r. 1882), z nichž 6 sám organizoval. Zasadil se o ženský tělocvik v Sokole.

Během první světové války stál v čele ilegálního vedení Sokola, koordinoval sokolskou odbojovou síť. Po vzniku ČSR dal Sokol k dispozici ministerstvu obrany a podílel se na zřízení čs. branné moci. Hned po 28. říjnu 1918 inicioval vznik Národní stráže z řad členů Sokola a Svazu dělnických tělocvičných jednot (do prosince 1918) a Stráže svobody (od listopadu 1918 do listopadu 1919) jako prozatímních branných útvarů samostatného československého státu, které se podílely na vojenském obsazení a prosazení čs. státní moci v pohraničí českých zemí a na Slovensku. Po vzniku samostatné republiky působil rovněž na ministerstvu národní obrany, když v letech 1918–1927 byl přednostou výchovného odboru tohoto ministerstva.

Jméno Jindřicha Vaníčka nese dnes jedna ze sokolských žup – ta, která sídlí v Brně a sdružuje 41 tělocvičných jednot z Brna a okolí.


B

Box

Pěstní zápas je pravděpodobně tak starý jako lidstvo samo. První záznamy jsou staré zhruba 7000 let. V historii Egypta existoval pěstní zápas už asi před 5000 lety, styl boje se však od dnešního lišil – terčem mohla být pouze hlava. U Řeků byl box přijat na 23. olympijských hrách mezi olympijské disciplíny. Moderní pravidla a techniky se vyvinuly teprve v 18. století v Anglii.

Podle současných pravidel závod probíhá v ringu po tříminutových kolech u profesionálů nebo dvouminutových kolech u amatérů. U amatérských zápasníků se normálně konají 4 kola. U profesionálních boxerů se může počet kol volně stanovit, běžně se pohybuje mezi 6 a 12 koly. Trvá-li zápas déle, než je vymezený čas všech kol, vítěz se určuje sečtením hodnocení v jednotlivých kolech. V mnoha případech je boxerský zápas ukončen předčasně – pokud jeden ze soupeřů znovu nevstane v předem stanoveném časovém limitu, je zápas rozhodnut knock-aoutem (k.o.). Je-li zápas přerušen nebo jej některý z účastníků vzdá, je o zápase rozhodnuto technickým knock-aoutem.

V České obci sokolské je v současnosti evidováno 8 boxerských oddílů s celkovým počtem 175 členů.

r

Povídka:

Vyprávění o koze, která zlostně koukala

Koza žila v chlívku už třetím rokem. Chlívek byl prostorný, měla ho sama pro sebe, měla dost sena, mohla se podle libosti chodit pást na louku, kde to nádherně vonělo, paní ji pravidelně dojila, nic jí nechybělo, a přesto pořád zlostně koukala.

Ráno se otevřely dveře, paní dovnitř pustila trochu svěžího vzduchu, ale co koza? Zlostně koukala. Podojením se jí ulevilo, ale ona jenom zamečela a pak koukala jako deset čertů. Děti, dvě dcerky, k ní zezačátku chodily, ale ona na ně tak zle pohlížela, až se jí bály… A chodit přestaly.

Mohlo by se zdát, že se koze nelíbilo jméno, jaké dostala – Šulda . Jenže tím to nebylo, koza se vůbec nezajímala o svoje jméno. Kdyby se jmenovala sebekrásněji a kdyby jí to jméno vymyslel třeba ten nejmoudřejší mudrc z nějaké pohádkové země, pořád by to na jejím pronikavém a nepříjemném pohledu nic nezměnilo.

Jediný, komu nevadilo, že se na něj koza netváří mile, byl pan Ušakov, její majitel. To on se rozhodl pořídit si ji a také jí postavil chlívek. Líbil se mu nápad, že by se s ní mohl chlubit před svými sousedy, kteří byli neuvěřitelně závistiví, a také že by si vyzkoušel, jak se dřív žilo lidem, kteří ráno vstávali dost brzy, podojili a měli pak vlastní čerstvé mléko.

Tento pan Ušakov si jejich svéráznou kozu dokonce oblíbil. Pokaždé, když po něm loupla tím svým odměřeným pohledem, ze srdce se zasmál a počastoval ji nějakou mazlivou urážkou. Začínal si dokonce plánovat, že zařídí, aby Šulda měla kůzlata. Když to však slyšely jeho dcerky, začaly mu to vymlouvat. Prý už se takhle té kozy dost bojí, tak nemůžou dopustit, aby svoje děti třeba nějak neuhranula… Nebo aby zpočátku roztomilá mláďátka s růžovými čumáčky postupem času také nezískala ten přízračný pohled.

Pan Ušakov se smál, protože mu strach jeho dcer připadal hloupý a dětský. Často dokonce Šuldě říkal, že ať si kdo říká, co chce, on se o ni bude starat dobře a dopřeje jí tu radost být mámou.

Jenže pak se do této rychle se rozvíjející hry plné intrik vložila také manželka pana Ušakova. S nevinným výrazem ve tváři svého manžela požádala, aby chodil dojit místo ní. Že má z té jejich rohaté potvory čím dál nepříjemnější pocity a běhá jí mráz po zádech, když na ni má sahat. Pan Ušakov ji odbyl se slovy, ať není paranoidní, jenže jeho žena se několik následujících rán vracela celá roztřesená a pak už ani nenosila mléko, že prý prostě nedokáže překonat odpor k té „zrůdě“. Pan Ušakov neměl zrovna v oblibě hysterické scény, proto přebral úkon dojit kozu za svou manželku.

Nějakou dobu byl relativní pokoj, jenže pak za ním začaly chodit jeho dcery, že v noci nemůžou spát a že se hrozně bojí. Pokoušel se z nich doslova vypáčit, čeho se tak bojí, ale ony se pokaždé rozplakaly. Ta mladší mu nakonec prozradila, že každou noc slyší Šuldu, jak ve svém chlívku zuřivě kope do stěn a mečí, jako kdyby se chtěla dostat ven a sežrat je.

Pan Ušakov se následující noci rozhodl ověřit si pravdivost té historky. Postavil si na zahradě stan a při světle baterky si četl. Stále čekal, kdy se Šulda ze svého chlívku ozve, ale ta celou noc ani nemukla. Unavený a rozčarovaný pak ráno opět poslouchal nářky svých dcer, že se zase v noci bály a on že určitě usnul a chrápal, když nic neslyšel.

Jeho žena ho začala tlačit k tomu, aby kozu zabil nebo aspoň prodal. Pan Ušakov o tom nejdřív nechtěl ani slyšet, jemu osobně koza nijak nevadila… Jenže nakonec podlehl takříkajíc emocionálnímu tlaku své rodiny a šel se s kozou rozloučit. Valila na něj svoje oči, které mu teď vůbec nepřipadaly zlé, ale spíš smutné a vědoucí. Trochu mečela, když ji zavíral do bedny a pak dával na korbu auta. Pak ji odvezl k jednomu známému, který měl takovou malou kozí farmu.

Ač si to přiznával velice nerad, ta umíněná koza mu přirostla k srdci. Jenže už bylo vše dohodnuto, dostal za ni zaplaceno a zase odjel domů.

Musel vyklidit chlívek a byl na to úplně sám. Manželka i dcery se k němu odmítaly přiblížit, prý tam pořád cítily tu smrdutou bestii. Pan Ušakov si povzdechl, ale dokázal si poradit.

Druhý den byly všechny členky jejich rodiny jako vyměněné. Usmívaly se hned od rána a na nic si nestěžovaly. Jenže tento stav bohužel netrval dlouho. Jeho dcery si najednou přestaly hrát se svým psem Arnoldem. Arnold, starý dobrák, za nimi chodil a chtěl jim za odměnu poslintat obličeje, když ho podrbou pod krkem, ale děvčata na něj křičela, ať jde pryč, ať je nechá být, ať se k nim už nikdy nepřibližuje. Pes nejdřív nepochopil, co po něm chtějí, a tak běhal za nimi po celém domě. Když mu však jedna z nich přibouchla tlapku do dveří, s kňuč ením se stáhl.

Pana Ušakova to neuvěřitelně dopálilo. Dožadoval se vysvětlení, a to kupodivu přišlo záhy. Obě děvčata byla ochotná přísahat, že si všimla, jak na ně Arnold cení zuby a „tak zle“ se po nich kouká. Jejich matka, která čirou náhodou byla poblíž, jim začala horlivě všechno dosvědčovat.

Neumíte si představit, jak se pak Ušakov cítil. Beze slova vzal auto a byl odhodlaný přivézt ubohou kozu Šuldu zpět. Jenže už bylo pozdě. Jeho známý, který vedl malou kozí farmu, mu totiž sdělil, že koza nechtěla vůbec žrát a po několika dnech pošla.

,,V životě jsem neviděl kozu s tak smutnýma očima,“ řekl nakonec a vymluvil se na neodkladnou práci.

Netvařte se kysele a malujte vesele

Dětská tisková agentura, s níž jsme se před časem dohodli na spolupráci, přinesla zprávu o začínajícím 4. ročníku soutěže dětských kreslených vtipů. Zúčastnit se jí můžete i vy, a tak přinášíme stručné informace o ní.

Soutěž má dvě věkové kategorie, každá z nich má své vlastní téma. První kategorie A. je pro děti od 6 do 11 let a má téma Zvířata ve světě lidí. Druhá kategorie B. je pro děti 12–17 let a má téma Ve škole a za školou (kreslené vtipy na téma škola a i vše kolem ní).

Vtipy barevné i černobílé s textem i beze slov posílané poštou se přijímají jen do počtu 3 kusů a do velikosti formátu A4. Na zadní straně musí být opatřeny jménem, příjmením, věkem, plnou adresou s PSČ a telefonem, případně i e-mailem na autora (nebo na rodiče) a musí být doručeny do 7. 5. 2009 na adresu: DDM, Karlínské nám. 7, Praha 8, 186 00 nebo zaslány najednou do stejného termínu ve stejném počtu do 3 kusů e-mailem na adresu netvarte@ddmpraha.cz, každý o velikosti do 150kB, ve formátu jpeg. Poštovní zásilky označte: Netvařte se kysele.

Údaje zasílané e-mailem musí být doplněny o údaje o autorovi kresby jako u zásilek posílaných poštou.

Díla zaslaná do soutěže bez úplných údajů o autorovi nebudou přijata. Do soutěže se přijímají jen díla původní vytvořená samostatně dětmi a nepřevzatá od jiných autorů. Kresby se autorům nevracejí.
Porota složená ze zástupců organizátorů a partnerů soutěže do 16. 5. 2009 vyhodnotí zaslané práce a vyhlásí v každé vě kové kategorii vítěze. Výsledky budou oznámeny v pořadu Domino na stanici ČRo 2 Praha, na internetových stránkách DTA – www.dta.cz, ČUK na adrese http://cuk.dreamworx.cz a adrese DDM hl.m.Prahy, Karlínské Spektrum: http:// spektrum@ddmpraha.cz. Vítězové budou jmenovitě informováni.
Organizátorem soutěže jsou Česká unie karikaturistů (http://cuk.dreamworx.cz/, Jaroslav Dostál, tel 606 241 826, mail: dostalj2@tiscali.cz) a Dům dětí a mládeže hl.m. Prahy (http://spektrum@ddmpraha.cz, Kateřina Klimková, tel.222 333 835, e-mail: klimkova@ddmpraha.cz

r

Objevte deset rozdílů
Drobnou relaxaci a zároveň zkoušku pozorovacího talentu a soustředění pro vás připravili v Sokole Třebíč: Najděte deset rozdílů mezi oběma fotografiemi. A pokud máte chuť, pošlete nám do 10. března řešení na adresu na adresu tiskové oddělení ČOS, Junior Sokol, Újezd 450, 118 01 Praha 1, e-mail: junior.sokol@centrum.cz